Je dnešní doba tvorby placených materiálů v pořádku?

Řekl bych, že jsem vyrostl možná v jedné z posledních generací, která byla ochotna dělat věci zadarmo. Už třináct let dělám bez jakékoliv odměny pokladníka našeho fotbalového týmu. Několik let jsem trénoval mládež. Vše zdarma. Dnes už z role pokladníka vím, že mi zdarma nikdo trénovat nebude. Na nikoho se ale nezlobím. Je to prostě odkaz doby, která se mění. Na jednu stranu je škoda, že se ze společnosti vytrácí určitá míra lidské sounáležitosti a samozřejmé vzájemné podpory. Na druhou jsem však hrozně rád, že jsou lidé za svou práci adekvátně oceněni.

Něco ve mně však stále zůstává. Když někomu nabízím svou práci za peníze, zpravidla vždy si řeknu méně, než by si daná činnost či produkt zasloužily. Někdy nechci nic a druhá strana mě dokonce vyzývá k tomu mi něco zaplatit. Ani na tomto webu mi není publikování materiálů za odměnu úplně příjemné. Pak si ale uvědomím, že jejich tvorbou trávím hodiny měsíčně, které bych mohl (a snad i měl) věnovat svým dvěma malým dětem. Existuje tedy nějaké správné řešení?

Nevím. Ale rozhodl jsem se zvolit pro tento web cestu prostřední - tedy částečnou komercializaci. Dělá mi obrovskou radost, když na sociální sítě může napsat - tento materiál je zdarma. Naplňuji si tím jakousi svou vnitřní potřebu cítit se užitečným. A pak jsou tu ty materiály, které zdarma nejsou, a já se cítím o dost hůře.

Ukazujeme si na takové autory prstem?

Může to být jen pocit. Ale myslím si, že mám v životě správný čuch na lidi a jejich domněnky. Jednoduše se mi z pozorování reakcí na sociálních sítích zdá, že si na autory, kteří sdílejí své materiály za nějaký ten peníz, do jisté míry ukazujeme prstem (zevšeobecňuji). Někdy se cítím, jako by si mnoho čtenářů říkalo - co ten člověk zase chce? Proč to sem nepošle zdarma? Má to o to větší odér, pokud své materiály posíláte často. Na druhou stranu si položme ruku na srdce a řekněme si upřímně - kolik materiálů každý z nás zdarma publikovat? Resp. kolik opravdu užitečných a kvalitních materiálů.... Tak třeba včera (20. dubna 2026) kolegyně na sítích sháněla materiál na téma pohoří Afriky. Žádný takový nemám, a tak jsem jen pozoroval lidskou dobrotu a ochotu. Dlouho nic. Pak alespoň jeden placený materiál (díky za něj!). Zdarma? Ani ň. Nemáme, nedáme nebo se za daný materiál stydíme?

V desátých letech tohoto století jsem ještě neučil. Když ale brouzdám na internetu, často narážím na velké množství materiálů, které byly produkovány v rámci různých projektů. Zpravidla jsou tyto materiály naprosto nepoužitelné. Doba se hrozně posunula, a tak nestačí graficky, ale troufám si říci, že v geografii už ani tematicky. Takže pokud se na současnou produkci podívám z tohoto úhlu pohledu, vlastně se toho příliš nezměnilo. Už před patnácti lety dostávali učitelé peníze za to, že něco navíc vytvořili a sdíleli. Jen tehdy to byly peníze státní, a peníze dostávali učitelé plošně (plno materiálů tvořili i učitelé, kteří by se dnes - troufnu si říci - neprosadili). Dnes jsou to často peníze soukromé (ale někdy vlastně stále státní, protože některé školy učitelům na podobné produkty přispívají, např. kredity na Učitelnici). Smysl se ale nezměnil. Naopak bych řekl, že je větší. Proč? No protože současné materiály konkrétních autorů můžeme dost dobře připomínkovat, a další materiál konkrétního autora si prostě nekoupit, pokud uvidíme, že nesplňuje ty nejpřísnější kritéria, která na něj máme. Když se dříve někdo dostal k projektu, něco prostě vyplodil, a zpětná vazba byla zbytečná, protože již bylo po projektu a finance byly fuč.

Takže.... jsem za dnešní dobu vlastně hrozně rád

Jak všichni víme, učitelské řemeslo není vůbec snadné. A ještě horší je jeho ohodnocení. I zde však existovaly časy mnohem mnohem horší a já si proto dnes nestěžuji. Ovšem stále bych doufal, že učitelé z moderní prozápadní země mají být oceněni lépe. I proto mám obrovskou radost z toho, že se tržní hospodářství začalo zhruba v posledních pěti letech plně dostávat i do sektoru školství. Ti nejlepší (nejpracovitější, nejodhodlanější...) učitelé této doby totiž mohou být za svou práci konečně skvěle odměněni.

Celý tento sektor placených materiálů nám navíc nabízí obrovské příležitosti. Ještě před deseti, možná patnácti lety, kdy byly Internet a sociální sítě stále ještě v plenkách, probíhalo sdílení mezi učiteli na opravdu minimální úrovni. A tomu odpovídala také kvalita celého našeho školství. Cítím na vlastní kůži, jak mě, ale i učitele kolem sebe, a tím i celý vzdělávací systém, současný stav sdílených materiálů a učitelů prezentujících se na sociálních sítích, posouvá obrovský kus dopředu! Té inspirace je někdy možná až příliš, ale hlavně, že je!

Takže ano - do jisté míry mě mrzí, že svět dělání věcí zadarmo tak trochu skončil (nebo se minimálně omezil). Stejně tak mám ale radost, že kvalitní učitel může být díky svým aktivitám konečně dobře zaplacen.

Takže milí tvůrci - mou podporu určitě máte.

A jak se na to díváte Vy? Dejte mi vědět na sociálních sítích.

Obr. 1: Dvě hlavní platformy pro publikování autorských materiálů. Náš tým využívá Učitelnici.